Článek napsaný pro časopis www.EYEmag.cz, najdete ho zde
Příklad golfového zájezdu do Portugalska najdete zde
Autor: Lenka Love
Editor: Libuše Foord
“Kam bys chtěla jet?”
„Na konec světa, daleko od lidí… Někam, kde jsem ještě nikdy nebyla.“
Bylo mi jedno, kam pojedeme, hlavně jsem chtěla pryč. Občas mám touhu vypadnout. Vyrazit na místa, kde nejsou lidi a kde je klid. Vlastně ne občas, ale docela často. Asi i proto se potápím. Pod hladinou je ticho a klid a nádherná příroda (tedy pokud člověk pečlivě hledá destinaci – což je čím dál těžší).
Zemí, kam se dá vyrazit na 4 dny je jen málo. Procestovala jsem většinu Evropy, když nepočítám země bývalého Ruska, kam se nechystám. Na mojí mapě v obýváku mi chybí v Evropě připínáčky jen v Irsku a Portugalsku, a protože letošní letní počasí nám nedopřálo moc sluníčka, volba byla jasná. Vyhrálo Portugalsko.
Portugalsko mi bylo vždycky sympatické díky své poloze u oceánu a bohaté historii. Portugalci navíc ve 14. a 15. století změnili díky svým zámořským objevům tvář celého světa. I proto se dodnes používá portugalština v mnoha zemích – v Brazílii, Angole, na Kapverdách, ve Východním Timoru, Guinea-Bissau, Macau, Mosambiku, ve Svatém Tomáši a Princově ostrově, v Rovníková Guineji a samozřejmě v Portugalské republice. Ano, velká část Nového světa kdysi patřila právě Portugalsku.
Jednou ráno
Jedno srpnové ráno jsem tedy s překvapením zjistila, že letíme do Portugalska. Bylo to rozhodnutí na poslední chvíli. Já létám opravdu ráda, miluju letadla, fascinují mě a užívám si každý let. Usměju se na letušku po příchodu do letadla a pak většinu letu relaxuji se sluchátky na uších.
Překvapivý odlet mě tedy velmi potěšil. Rychle jsem sbalila a vyrazili jsme na letiště. V časové tísni jsme sehnali jediné volné letenky s Lufthansou s přestupem v Mnichově a zpět. Vše bylo vyprodané. Let do Mnichova zabral hodinku, dalších 60 minut trval přestup a na cestě Mnichov-Lisabon jsme ve vzduchu strávili 3 hodiny. V Lisabonu jsme k transportu do hotelu využili Über. Byla jsem po cestě znavená a procházku hotelem jsem nechala na následující dopoledne.
Ubytováni jsme byli v komplexu Hotel CampoReal Golf Resort & Spa. Hotel byl situován přímo na golfovém hřišti. CampoReal se nachází v místě daleko od hlavní turistické oblasti, tedy mělo by jít o poklidné místo. Hotelové pokoje resortu jsou úžasné. Jen těžko jsem tomuto 5* luxusu mohla něco vytknout. 18. jamka golfového hřiště končí u malé roztomilé restaurace, kde jsem ráda sedávala a s pobavením sledovala, jak se golfisté snaží do kopce přepálit ty hluboké bunkry.
Hotel má dva bazény – vnitřní a venkovní a všimla jsem si množství aktivit pro děti. Vzhledem k tomu, že jsme přijeli v hlavní sezóně o prázdninách, bylo zde docela dost dětí – i přesto, že jde o klidnou část navštěvovanou milovníky vína a ticha. Já však nerada ležím u bazénu a tak jsme kromě hry golfu naplánovali výlety. Zapůjčili jsme si auto a vydali se prozkoumat a poznat místní krajinu.
Krása oceánu
První výlet byl samozřejmě na pobřeží, nutně jsem potřebovala vidět oceán. Vyrazili jsme na místo zvané Praia do Porto Barril. Cesta k pobřeží vedla drobnými vesničkami – jako bychom směřovali na konec světa. Naším cílem byl jen „obyčejný“ oceán a písečná pláž, ale pohled na něj mě vždy potěší. Vlny byly docela velké, i když jsem si představovala větší – na využití pro vodní sporty to nebylo. A to je Portugalsko jednou z nejoblíbenějších surfařských destinací na světě. Po cestě zpátky jsme našli restauraci, měla však v úterý zavřeno a tak naše pátrání po místě, kde ukojit hlad pokračovalo, až jsme objevili Restaurante Golfinho Azul. Jakoby se omylem ocitla na tomto místě. Výtečně tam vaří. Strávili jsme v Golfinho Azul snad dvě hodiny a užívali jsme si západ slunce. Jejich čerstvé ryby mohu doporučit. Piña Coladu si však nedávejte!
Quinta de Sant´Ana
Jeden z našich výletů nás zavedl do Quinta de Sant’Ana, malého rodinného vinařství, kde se často pořádají svatby a jiné akce. Quinta de Sant´Ana se nachází jen 30 km od Lisabonu. Na 100 akrech půdy naleznete nejen vinice, ale i ovocné sady, louky, potoky, tajná zákoutí, zahrady a stromy. Vše zde vypráví nějaký příběh. Tento úchvatný komplex má sladkou historii. Vystřídalo se zde mnoho vlastníků z různých prostředí, měli však společnou vášeň pro toto romantické místo. V 19. století zanícený milovník hudby král Dom Luís daroval Quintu krásné herečce Rose Damasceno. Speciálně pro svou lásku Rosu zde nechal vybudovat i divadlo. Dnes část Quinty tvoří čtyři domky k ubytování. V komplexu je i dům současných majitelů Anny a Franka Frostových a kaple ze 17. století. Podnik nejen poskytuje autentické ubytování, ale také produkuje vynikající víno. Hosté zde mohou navštívit vinice, stáčírnu a staleté vinné sklepy. Uchvácena vším kolem nemohla jsem se místa nabažit. Je to ideální getaway pro dobití energie.
Město sedmi pahorků
Samozřejmě jsme nemohli vynechat ani Lisabon. Lisabon je hlavním městem Portugalska, má asi půl milionu obyvatel, ale v okolí města žijí další 3 miliony lidí. Je to nejzápadnější hlavní
město na evropské pevnině a také jediné nacházející se u Atlantského oceánu. Lisabon je posazený na sedmi kopcích v ústí řeky Tejo, proto přezdívka A Cidade das Sete Colinas (Město sedmi pahorků). Všude jezdí malé rozkošné tramvaje. Prohlídku města ale klidně zvládnete i pěšky, nebo si můžete vzít tuk-tuk – motorizovanou tříkolku, která je užívána jako taxi. Přes řeku Tajo vede nejdelší evropský most Vasco da Gama – má přes 17 km.
Centrum Lisabonu je ve znamení mořeplavců. Nejznámější je Betlémská věž stojící na pobřeží řeky Tajo. Byla postavena díky expedici mořeplavce Vasco de Gamy, který v roce 1497 doplul až do Indie. Masivní opevněnou věž nechal postavit Manuel I. počátkem 16. století. Postupně se stala symbolem všech mořeplavců a objevitelů a od roku 1983 je na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Náměstí Praça do Comércio (v překladu Obchodní náměstí) je jedno z největších a nejhezčích v Lisabonu a doporučuji se na něj podívat. Je ohraničeno třemi stejnými bloky budov a z jižní strany řekou Tajo. Ve středu náměstí je jezdecká socha krále Josefa I. z dílny sochaře Machada de Castro, který sochu dokončil až v roce 1775. Bronzová socha koně drtícího hady pod svými kopyty s králem v sedle vedla projíždějící anglické obchodníky a cestovatele k označení tohoto místa jako „náměstí Černého koně“. Když se díváte ze strany od řeky, za sochou nemůžete přehlédnout oblouk Arco da Victória (Vítězný oblouk) spojující hlavní třídu centra města s náměstím. Jednou z pozoruhodných památek Lisabonu je i Elevador de Santa Justa, což je výtah z roku 1901, který překonává 52metrové převýšení mezi čtvrtí Baixa a Chiado.
M jako Mafra a makronky
Jeden den jsem chtěla věnovat výuce jízdě na koni. Tak jsme vyrazili na výlet do stájí, ale Google maps tentokrát zklamaly. Navigace nás dovedla někam jinam a nakonec jsme stáje vůbec nenašli. Místo toho jsme na TripAdviser objevili super výlet do Mafry. Bylo to jen kousek. Mafra se nachází na západním pobřeží Portugalska – stále v okresu Lisabon, přibližně 40 km severně od hlavního města. Je to příjemné město známé hlavně pro Palácio Nacional de Mafra – monumentální komplex paláce a kláštera s kostelem. Postaven byl v letech 1717 – 1730 v barokním a klasicistním italském stylu na příkaz krále Jana V. Palác je jednou z nejokázalejších portugalských barokních staveb. V Mafře si mě získali. Před palácem jsme objevili parádní pekárnu s velkým výběrem makronek – Pastelaria Fradinho. Doporučuji! Já se tam vyloženě přejedla. Peanut makronky byly TOP.
Z Portugalska jsem se vracela s krásnými zážitky. Projeli jsme ho přeci jen pěkný kus. Nejvíce mě oslovily dvě místa: rodinný business Quinta de Sant’Ana a restaurace na pobřeží Golfinho Azul. Odtud si odvážím nejhezčí vzpomínky a těším se opět příště.
Leave a Reply