Článek napsaný pro časopis www.EYEmag.cz, najdete ho zde

Příklad golfového zájezdu do Maroka najdete zde

Autor: Lenka Love

Editor: Libuše Foord

 

 

Mo

 

 

Nadšení z cestování a objevování nových míst mě nejspíše jen tak neopustí. I další z mých cest mi přinesla obrovskou radost. O to větší, že této zemi opět chybělo označení „tady jsem byla“ na mé mapě. Na počátku září jsem odletěla na několik dnů do Maroka.

V Maroku se střetává pohoří Atlas, Sahara, Atlantik a Středozemní moře, což tuto zemi na činí velmi zajímavou. Byla jsem dost zvědavá, jak se mi tam bude líbit. Maroko (arabsky al-Maghrib – doslova „Západ“, oficiálně Marocké království) se nachází na severozápadě Afriky pouhých 13 km od Evropy. Moje představa o Maroku se zpočátku limitovala na rozsáhlé tržiště, které se stalo dějištěm několika scén filmového zpracování Sexu ve městě II. V Abu Dhabi ho nehledejte. Celý výlet známé newyorské čtyřky do Abu Dhabi se natáčel právě v Maroku. Produkční tým tehdy nezískal z Emirátů povolení. S vědomím toho byla má představa o dost jasnější a navíc jsem do ní zakomponovala golfové hřiště a resort Royal Palm Golf Hotel Marrakech. Čtvercové stavby a bazény, nádherný golf orámovaný pohořím Atlas, komfort a špičkový servis luxusního ubytovacího komplexu.

Letenky jsme tentokrát měli z Prahy přes Paříž, Charles de Gaull – letiště, které mám nejmíň ráda a kterému se snažím vždycky vyhnout. Ne vždycky se zadaří. Air France také nepatří mezi mé oblíbené letecké společnosti. Je to údajně jediná evropská aerolinka, která stále přepravuje primáty na testování do laboratoří. Tentokrát se to bohužel sešlo tak, že jsem s nimi letět musela. Hrozně nerada! Cesta do Paříže zabere přibližně 2 hodiny a z Paříže do Casablanky něco málo přes 3 hodiny. Člověk přečte pár stránek časopisu nebo knihy a už aby vystupoval. Brnkačka. Pro zvědavé: Kufr cestou tam dorazil v pořádku ale po zpáteční cestě je nezvěstný. Stále čekám a doufám v návrat všech svých věcí.

 

Casablanka

Žila jsem z nějakého důvodu v domnění, že je Casablanka hlavním městem Maroka. Není to tak, tím je Rabat ležící na pobřeží Atlantského oceánu při ústí řeky Bú Regreg. Casablanka je taktéž situována u Atlantiku a je největším městem Maroka (kolem 4 milionů obyvatel), jeho ekonomickým centrem a současně jedním z nejdůležitějších finančních center afrického kontinentu. Romantický nádech městu dává vzpomínka na stejnojmenný kultovní snímek Casablanca Michaela Curtize z roku 1942 s Humphrey Bogartem a Ingrid Bergman. Možná právě proto jsem město považovala i za centrum politické.

 

„The Red City“

V Casablance jsme měli jen dvě schůzky a hned jsme přejížděli do Marrákeše. Marrákeš je město ve vnitrozemí Maroka na úpatí Vysokého Atlasu. Je hospodářským a kulturním střediskem jižní části státu. Téměř milion obyvatel řadí město velikostně na čtvrtou pozici. Společně s Rabatem a městem Fésa a Meknes patří Marrákeš mezi čtyři královská města Maroka. Hodně jsem o Marrákeši slyšela a pochází odtud také můj kamarád David, který bydlí v Praze. Konečně jsem mohla „červené město“ poznat na vlastní oči. Přezdívku Red či Ochre city si město vysloužilo díky hradbám vystavěných v první polovině 12. století a dalším stavbám té doby z červeného pískovce.

 

14333084_1453208254696298_145227709589420822_n

14203279_1449555771728213_7858547534184957034_n

 

Po cestě jsem si všimla, že jsou všude ovce. U obchodních domů se kupila stáda na prodej, stejně jako u nás se na Vánoce prodávají kapři. Na silnici jsem je několikrát postřehla ve vozících za auty. Zeptala jsem se tedy, kam je vozí, a dozvěděla jsem se, že si je kupují rodiny domů na 12. září, kdy začíná svátek Eid al-Adha. Většina rodin podřízne ovci a nechá jí vykrvácet – mnou nenáviděná metoda halal. Shlédla už jsem množství videí a podepsala tolik peticí proti prodeji takových výrobků u nás. V Maroku je to ovšem normální. Tradice, která trvá po staletí a vychází z příběhu o Ibrahimovi a Išmaelovi, který muslimové přejali ze Starého zákona (Abraham a Izák). Ibrahim měl obětovat svého syna Išmaela Alláhovi, který když viděl Ibrahimovu silnou víru, nakonec syna ušetřil a byla obětována ovce. Nutno říci, že obětování ovcí probíhá i v jiných náboženských kulturách (u nás si naštěstí na Velikonoce jen upečeme sladkého beránka). Na obranu místních mi bylo řečeno, že se o maso podělí s chudými lidmi, což je teda polehčující okolnost, ale stejně… Hned jsem měla Maroko míň ráda. Chudinky ovečky.

Rozhodně jsem si však nehodlala kazit celý pobyt. Soustředila jsem se na to hezké – golf! Těšila jsem se, že konečně uvidím nádherné hřiště Royal Palm Golf. A pravdou je, že to pro mě bylo to nejhezčí, co jsem tam nakonec viděla.

 

Královský golf

Royal Palm Golf Hotel má opravdu spektakulární golfové hřiště a i proto je v nabídce na mých stránkách. Konečně jsem se mohla přesvědčit sama – všemi smysly. Zklamaná jsem nebyla. Luxusní hotelový komplex si zcela jistě zaslouží 5* označení. Já bych mu dala i šestou. Hřiště bylo upravené, prostě skvělé. Jediné, co dle mého nedosahovalo dokonalosti, byl Club house a to jen proto, že byl teprve ve výstavbě. Měli tam jeden provizorní, menší a na druhém ohromném se zatím pracovalo.

 

14203214_1450305008319956_1585517164603448641_n

14212756_1450522341631556_2262699485803649544_n

 

V rámci Marrákeše je provozováno několik golfových hřišť. Všechna jsem neměla možnost prohlédnout, ale z toho, co jsem viděla, se jen těžko dalo něco přirovnávat k Royal Palm Golf. Navštívila jsem ještě dvě – Amelkis Golf Club – dějiště Ladies European Tour v roce 2012, a Royal Golf Marrakech – místo, kam chodí králova matka každý den ráno hrát svých 9 jamek.

 

14291675_1454270161256774_1250351044370552670_n

14333580_1453593207991136_6434834460138573431_n

 

Král je tu oblíbený, především ženy ho milují, protože změnil a rozšířil jejich práva. Například po rozvodu dostanou půlku majetku, mají právo volit a stěžovat si. Je také zastáncem sociální politiky – pomáhá chudým lidem, nechává je zadarmo bydlet v domech, které pro ně staví. Nelíbilo se mu totiž, že lidé žili bez elektřiny a pitné vody a rostlo nebezpečí nákaz různými nemocemi. A v neposlední řadě podporuje rozvoj severního Maroka a propojení Maroka a Evropy – nechal proto vystavět velký přístav na Gibraltaru.

 

13938585_1455073357843121_414168723885746885_n

Amelkis Golf Club

 

Zpět do města

O golfu a králi by stačilo. Na co rozhodně nesmíte zapomenout, je projít starou část v centru města, kde uvidíte, jak místní lidé žijí. Pokud půjdete během dne, bude vám sice dost teplo, ale v ulicích nejsou skoro žádní turisté.

Začněte největší mešitou v Marrákeši, Kutubíjou, která měří 77 metrů a tím pádem ji nelze přehlédnout. Je to nejslavnější sakrální stavba Almohádovců, jejíž základní kámen byl položen v druhé polovině 12. století. Minaret mešity byl dokončen za vlády almohádovského chalífy Yaquba al-Mansúra a inspiroval řadu dalších staveb jako Giraldu v Seville a Hassanovu věž v Rabatu.

 


14264003_1450414944975629_8108600751233941496_n

Amelkis Golf Club

 

Vedle Kutubíji je náměstí Jemaa el-Fnaa, které vás uchvátí množstvím pouličních umělců, zaklínačů hadů a opiček. Náměstí vede k pověstným trhům – sukům, kde najdete snad úplně všechno, co si jen můžete přát. Od koření, po boty, oblečení, různé kabelky a tašky včetně falsifikátů mnoha světových značek. Prodávají zde slepice, želvy – prostě všechno možné. Já koupila magnetky, které sbírám a koření – prý magické marocké.

V úzkých uličkách starého města naleznete The Medersa Ben Zoussef – malý rozkošný klášter, který založil sultán Abdullah Ali Ghalib v roce 1565. Lidé se zde učili správně modlit. Místo fungovalo jako malé universitní městečko, kde studenti žili – bydleli a učili se.

 

14203136_1451288518221605_3158398297777178776_n

14291908_1450516514965472_7976831292636450448_n

 

Ve městě je narazíte na hodně riadů. Jsou to tradiční marocké domy, které mají uprostřed stavby zahrádku – malou oázu. Jsou snad na každém rohu a v některých jsou umístěny restaurace. Určitě se do nich podívejte.

Jednou z nejkrásnějších budov města pro mě byla Marrakesh railway station. Člověk by ani nevěřil, že je to nádraží. Objekt se nachází hned naproti Národního divadla, které je neméně krásné. Obě stavby jsou hned za rohem od oblíbené restaurace Buddha Bar. Samozřejmě jsme ji také navštívili. Sice neměli moji nejoblíbenější mangovou polévku, ale i tak jsme si pochutnali. Doporučit mohu ještě jednu parádní restauraci, ve které se mi hodně líbilo. Bo Zin – jak se jmenuje – vedla do zahrady s jezírky a potěšila nejen chuťové buňky.

 

14224939_1453211814695942_7691269919982332786_n

14355755_1455073574509766_3740956076704696438_n

 

Zajímavosti

Pro nás rozmazlené internetem bych mezi zajímavosti Maroka zařadila zákaz telefonických hovorů přes různé aplikace jako je WhatsApp, Skype či Viber. Psát zprávy můžete, ale volat ne. Údajně proto, že lidé žijící v Maroku mají rodiny hlavně ve Francii a provolali hodně dat. Marockému Telecomu se to nelíbilo, protože dostatečně nevydělávali, tak to zakázali. Ať už je to jakkoli, prostě se nedovoláte.

Byla jsem příjemně překvapená, jak všude v ulicích a na silnicích lidé pracovali. Zkrášlovali stromy a palmy u silnic, upravovali silnice, uklízeli a čistili. Dokonce staví nový terminál na letišti. Líbilo se mi to, tak jsem to našemu průvodci chválila. Jen se smál a říkal, že je to proto, že se blíží velká konference COP22 (COP – Conference of the Parties) – což je globální konference smluvních stran UNFCCC (UN Framework Convention on Climate Change) o klimatických změnách. Organizátoři očekávají desítky tisíců lidí z celého světa, včetně amerického prezidenta Baracka Obamy. Proto je celé město Marrákeš vzhůru nohama. Pro účely konference postavili veliké stany s rozsáhlým prostorem okolo nich, a to z důvodu bezpečnosti. Vážení hosté, jako například prezident, budou ubytováni v nejkrásnějším hotelu La Mamounia.

 

14184567_1450474451636345_7131114386826197494_n

14238256_1450716891612101_6618830377388799550_n-2

 

Co se týče bezpečnosti, opět mě situace mile překvapila. Policisté byli všude a i když jsem blondýna, kterých tam moc nepotkáte, nikdo si nedovolil mě obtěžovat (na rozdíl od Indie). Kontroly na silnicích mimo město i ve městě byly naprosto běžné. Evropany však většinou

nestaví. Maročané jsou téměř výhradně muslimové, z velké části sunitští. Nejdříve to ve mně moc klidu nevyvolávalo. V průběhu naší cesty jsem se ale dozvěděla, že se zde s ortodoxními muslimy nemazlí. Čeká je rovnou vězení, ze kterého se jen tak nedostanou. Hned jsem byla klidnější.

 

14330088_1453626481321142_532045267900442967_n

14232654_1451007054916418_7467309923135034342_n

Zaujal mě také způsob, kterým zde funguje taxi služba. V Marrákeši existují dva druhy taxi – malé a velké. Malé taxíky se pohybují pouze po městě a velké mimo město. A do těch velkých je možné přibrat až 5 dalších lidí. Na taxametru se každou přibranou osobou zmenšuje cena pro jednotlivé zákazníky. Proto často vidíte taxíky v ulicích úplně plné. Líbilo se mi to.

Jardin Majorelle

Rozhodně nesmíte v Marrákeši opomenout navštívit Jardin Majorelle – botanickou zahradu jejíž vlastnictví nabyl v roce 1980 slavný francouzský návrhář Yves Saint Laurent společně s Pierrem Bergé – svým dříve životním a dlouhodobým obchodním partnerem. Jardin Majorelle se stala Laurentovi velkou inspirací. Po smrti pařížského tvůrce haute couture v roce 2008 byl jeho popel rozptýlen v růžové zahradě rezidence Villa Oasis. Toto místo má fascinující příběh, ve kterém Laurent a Bergé sehráli významnou roli – Jardin Majorelle (a tím i odkaz francouzského umělce 20. století Jacquesa Majorella) svou investicí zachránili. Bergé po Laurentově smrti Villu Oasis i Jardin Majorelle věnoval pařížské nadaci a ulice u Jardin Majorelle byla přejmenována na Rue Yves Saint Laurent.

Co dodat?

Maroko i Marrákeš jsou rozhodně krásné, i přes ty ovečky, které mi nedaly spát. Užila jsem si to hlavně díky našemu průvodci. Byl nám přidělen i s vozidlem pro celou pracovní cestu. Vyprávěl nám zajímavé příběhy a všemožné detaily, které bychom se jinak těžko dozvěděli. Uměl samozřejmě perfektně francouzsky. Bez francouzštiny jste v Maroku naprosto ztraceni. Málokdo zde hovoří anglicky. Ani v mnoha restauracích se nedomluvíte. Většina informací a cedulí je pouze ve francouzštině, stejně tak i informace o letech na letišti. Vzpomínala jsem proto často na mamku a na to, jak těžké je cestovat, když člověk neumí jazyk (němčina jí je většinou k ničemu). Ještěže teď chodí na tu angličtinu!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *