Musím se přiznat. Nikdy jsem nebyla velkým fanouškem cestování po Evropě. Má to však něco do sebe. Za posledních pár let jsem procestovala většinu evropských hlavních měst a docela mě to začala bavit. Evropská kultura si umí člověka získat.
Přes Vánoce nás čekalo asi 10 dní volna a rozhodli jsme se, že podnikneme malý road trip několika zeměmi na západ od nás. Začali jsme Frankfurtem, kde jsme navštívili mou kamarádku a pokračovali jsme za přáteli do Amsterdamu. Následovalo Švýcarsko, Francie a nejvíce času jsme pak strávili v Itálii.
Rozhodli jsme se projet přes Milán rovnou do Bordighery, což je menší město v italském kraji Ligurie v provincii Imperia. Městečko leží na pobřeží blízko Monaka (kam jsme také zamířili) a je součástí italské riviéry. Prostředí mi připomnělo návštěvu Tijuany v Mexiku. Pokud se do Bordighery budete chtít podívat, nesmíte opomenout návštěvu Starého města a Monet trail a samozřejmě ochutnat úžasnou zmrzlinu.
Kousek odtud také bydlí kamarád. Pozval nás, ať zůstaneme do Nového roku a nebylo třeba velkého přemlouvání ani dlouhého rozhodování, abych řekla ano. Je totiž blázen do hraček, které mi také dělají radost – nejvíc asi jeho čtyřkolky.
Villa Falco, kde Mark bydlí, je ubytovací komplex k pronájmu se spoustou zábavy a hlavně skvělým hostitelem. Vila leží v kopcích s úžasným výhledem na hory, moře a na skvostný západ slunce. Je to dokonalé útočiště daleko od lidí, jak se říká – kde dávají lišky dobrou noc – přesně tak, jak to mám ráda. Těžko najít lepší resort pro rodinné dovolené, svatby či podnikové výlety. Samotná vila je prostorově štědrá a její dominantou je obrovská vyšperkovaná garáž plná různých klenotů. Modely exotických aut počínaje, jejich reálnými předlohami – tedy opravdovými skvosty konče. Kdo nechce ztrácet čas přejížděním autem, může si na zahradě přistát s helikoptérou. K vile patří i jachta Otam 45 Heritage ukotvená u mola místního přístavu.
Vila má k dispozici několik čtyřkolek Yamaha Grizzly 700i. Mark vás s nimi provede místními kopci a vesničkami, ukáže vám všechny vrcholky, cesty a zkratky. Je to profík a je vidět, že je na čtyřkolce doma.
Mezi všemi jmenovanými hračkami nechybí ani nadupaný vodní skútr.
Mark nám v průběhu návštěvy představil pláž a restauraci Amarea s úchvatným výhledem na moře. Bylo krásně, svítilo sluníčko, užili jsme si perfektní jídlo a opravdu skvělý pistáciový dezert. Ještě teď se mi sbíhají sliny, když si na něj vzpomenu.
Součástí komplexu Villa Falco je i olivová plantáž, můžete se zúčastnit Artisan Olive Oil workshopu a přivézt si domů na památku vlastnoručně vyrobený olivový olej.
V garáži najdete mimo jiné i horská kola, na kterých si můžete změřit síly v místních kopcích a nechybí ani e-biky pro pohodlnější sportovce.
Nedaleko vily je spousta golfových hřišť, takže pokud jste golfista, rozhodně nepřijdete zkrátka. Golf degli Ulivi Sanremo, Castellaro Golf Resort, Monte-Carlo Golf Club, Golf Club Garlenda, Golf Club Limone, Golf de Villeneuve-Loubet, Golf de Biot, Le Provencal Golf, Golf dÓpio Valbonne, Victoria Golf Club, Golf Club Cuneo, Golf de Cannes Mougins, Club Med Opio, Golf de la Grande Bastide, Golf de Saint Donat, Royal Mougins Golf Resort. Už vám písmenka kmitají před očima? Všechna tato hřiště naleznete v okolí do 50 km, takže pořádný golfista má minimálně týden kde hrát. Jediné, co tu může člověku chybět je skvělé potápění, ale to v Evropě nenajdeme nikde.
V samotné vile je 6 krásných ložnic, 5 koupelen, velký bazén s vířivkou a krásným samostatným domečkem u bazénu s vlastní koupelnou.
Jeden den jsme vyrazili také lyžovat do lyžařského centra Limone Piemonte, což je od Bordighery necelou hodinu a půl jízdy. Cesta na lyže vede zkratkou přes maličké francouzské vesničky. V Itálii jsem byla lyžovat jen jednou před pár lety a moc se mi to líbilo a ani tentokrát mě to nezklamalo. Bylo nádherné počasí, slunce zářilo a na svazích nebylo moc lidí – tedy úplně nejlepší podmínky, jaké mohou být. Areál má 52 km sjezdovek se 14 vleky.
Další z výletů, který jsme od Marka podnikli, byl trip na kolech po cyklistické riviéře, která se táhne mezi San Lorenzo al Mare a Ospedeletti přes San Remo podél pobřeží. Cyklistická stezka lemuje moře a je pravděpodobně nejhezčí z celé Itálie, možná i Evropy. Je vedena po zrušených kolejí, takže je dost místa pro všechny a nehrozí zácpa. Nezapomeňte se po cestě mrknout na Nobelovu vilu v San Remu. Její vchod vede přímo na stezku. Je to vila, kde Nobel strávil poslední roky svého života a je otevřená pro veřejnost.
To však stále nebylo vše.
Co takhle výjezd do Monaka? I to se dalo zařídit. Cesta tam trvá asi půl hodiny, možná ani to ne, když řídí Mark. Ani Monako pro mě není nějaká novinka. Několikrát jsem tam již byla a příliš mě nenadchlo. Ale měli jsme to kousek a Adam a holky tam ještě nebyli. Tak proč ne? Chtěli jsme jim to ukázat, aby si sami udělali obrázek.
Na necelých 2 km čtverečních miniaturního knížectví se tísní 30 tisíc lidí, z nichž Monačan je jen každý šestý. Získat občanství druhého nejmenšího státu světa je snem mnoha lidí, protože je to daňový ráj. Většina příjmů zde pochází z kasinových her, turistiky a mezinárodních obchodů.
Jedno místo však za návštěvu rozhodně stojí – Oceánografické muzeum, které založil v roce 1911 kníže Albert I. Muzeum se nachází v zajímavé budově vestavěné do skalního masivu. V tomto muzeu najdete nejen řadu mořských živočichů. Jsou zde uloženy zápisy a mapy slavných zaoceánských expedic a modely všech lodí, které na expedice vyplouvaly. Je zde také původní potápěčský dřevěný zvon, ze kterého můžete pohlédnout kulatými okénky a vidět stejně jako první potápěči kostry vymřelých živočichů. Ředitelem tohoto muzea byl dlouhé roky populární vědec a oceánograf Jacques Yves Costeau.
Pro většinu lidí na světě je Monako spojené s jedním z nejznámějších kasin na světě – Casino de Monte Carlo. Nádherný palác kasína se nachází hned u moře v druhé nejstarší částí celého Monaka. Kasino je také známé díky závodům Formule 1 – závodní okruh totiž vede v jeho těsné blízkosti.
My jsme stihli ještě navštívit místní přístav i s plavbou na Markově lodi, která tam kotví.
Opravdu zajímavou oblastí v okolí Bordighery je knížectví Seborga. Seborga má rozlohu asi 14 km2. A kromě místních obyvatel je jeho státními příslušníky přibližně 2000 sympatizantů žijících v různých místech na světě. Seborga je volební monarchií, má vlastní znak (bílý kříž v modrém poli – vycházející ze symbolu benediktinů) a vlajku, hymnu, ústavu i mezinárodní poznávací značku pro automobily. Latinské státní heslo Sub Umbra Sede – znamená v překladu Sedím ve stínu (myšleno pod ochranou církve). Seborga micronation má i státní svátek – den Sv. Bernarda – patrona místního kostela. Kromě eura zaplatíte v knížectví i měnou zvanou luigino (dle Wiki s dolarovým kursem 1:6, tedy nejcennější měnou světa). Seborga vydává poštovní známky filatelisty označované za bezcenné (tzv. Popelky – Cinderellas), protože neslouží ke skutečnému poštovnímu styku. Seborská armáda má jediného vojáka, takže je nejmenším ozbrojeným sborem světa. Zřízení knížectví Seborga mi přišlo jako rozkošně drzý počin. Jedná se o mikronárod, tedy imaginární stát. Vyhlášení jeho samostatnosti se skutečným světem nijak nepohnulo. Jediná republika Burkina Faso Seborgu uznala a navázala s ní diplomatické styky. Obyvatelé Seborgy dál dodržují italské zákony, platí italské daně a účastní se voleb. Legitimním představitelem je starosta města Seborga Franco Fogliarini a ten se od knížectví distancuje. Knížectví však vládne prince Seborgy – Marcello I. a k němu jsme byli pozvání na oslavu Silvestra a vstup do nového roku 2017. Věřím, že i ten váš byl tak nevšední a zajímavý. Já si fantazijní knížectví pěkně užila.
Prince Marcello
Seborga Principality
Angel na Silvestrovské večeři u prince
Leave a Reply