Shanghai

Už je to nějaký ten měsíc, co jsem se ocitla na nějakém místě, kde jsem ještě nikdy nebyla. Naposledy to bylo snad Maroko, kam jsem zamířila úplně poprvé.

Dnes se chystám do Šanghaje, údajně jednoho z těch hezčích měst Číny. Nebýt práce, Čínu bych navštívila jen stěží. Velmi mi vadí jejich přístup ke zvířatům a Yulinský dog meat festival mě straší i ve snech. Je to zdrcující. Práce si však nevybírá, a tak do Číny přeci jen zamířím.

Už jsem na letišti a čekám na boarding. Letím samozřejmě s oblíbenými Emirates. Nemůžu se dočkat až si sednu do letadla, skouknu, co mají za filmy, rozložím postel a usnu a snad se probudím až v Dubaji. Mám pak 1 a půl hodiny na přestup a následně dalších 7 a půl hodin letu do Šanghraje.

Letíme

V business class to opravdu rychle uteklo. Shlédla jsem několik filmů včetně What Happened to Monday (česky 7 životů, v Británii známý jako Seven Sisters) s Noomi Rapace v sedmiroli. Přišel mi hodně zajímavý a nejspíš se na něj někdy mrknu znovu.  Stihla jsem ještě nejnovějšího Boyku, On Wings of Eagles – super film, The Beguiled (česky Oklamaný) – ten mě moc nenadchl, i když jsem ocenila skvělé obsazení, a King Arthur: Legend of the Sword – to se mi moc líbilo, tak jsem to stihla dvakrát. Jen nevím, jestli byl hezčí film, nebo ten herec. Nad tím se musím zamyslet. A nakonec jsem dala A Family Man – také pěkný snímek.

Do Číny je potřeba vízum, které jsem si aktivně šla vyřídit na Čínskou ambasádu, ale po 2hodinovém čekání jsem se naštvala a vygooglila si firmu, která to zařídila za mě. Bylo to jednoduché, chtěli po mně letenku, rezervaci hotelu a itinerář cesty. Do týdne bylo vízum hotové.

V Šanghaji za mnou přišla letuška a poprosila mě, že na ni mám počkat, že mě musí eskortovat z letadla. To se mi ještě nestalo. Myslela jsem si, že je to nějaké překvapení. No, překvapení to bylo, ale v podobě čínského policisty, který si přišel prohlédnout můj pas, protože měli nějaké nejasnosti. Hned se to naštěstí vysvětlilo. Problém byl v tom, že jsem na stránkách Emirates měla zaregistrovaný můj starý, nedávno ukradený pas a letěla jsem na nový. Vůbec nechápu, jak na to přišli, ale stalo se. Tak aspoň mě provedli všemi frontami až k východu pro diplomaty. Takže až budete v Šanghaji a budete chtít „Marhabu“, změňte si číslo pasu na Emirates webu.

Z letiště jsem si vzala TAXI. Prý je metro rychlejší, ale my burani ty metra moc nemusíme.  Nikdy nevím, kde bych skončila, znám se. Taxi ovšem nebyla žádná výhra. Jeli jsme asi hodinu a bylo mi špatně, protože to tam smrdělo kouřem. Taxikář ke všemu neuměl ani slovo anglicky a byl za takovou plastovou kukaní, kterou mají všichni taxikáři. Přežila jsem. Cesta stála asi 200 Jüanů.

Ubytovaní jsme byli ve Fairmontu – Peace Hotel, na úžasném místě s výhledem na Shanghai Pearl Oriental TV Tower. Nádherný hotel v ještě lepší lokalitě.

První den jsem měla volno, takže jsem začala prozkoumávat okolí. Seznam míst, která chci navštívit, jsem si udělala, když jsem připravovala itinerář pro získání víza.

Moje sympatie k Číně rostly. Zjistila jsem, že se tam nepřipojím na WhatsApp, Google, Facebook nebo Instagram. Byla to pro mě taková malá smrt.

Naštěstí mi náš průvodce poradil ať si stáhnu VPN a zákaz obejdu. To pro mě byly zase předčasné Vánoce.

Další informace, která mě zaujala, byla tzv. children policy, kdy máte nařízeno, že můžete mít pouze určitý počet dětí. Dříve jen 1, teď už jsou to 2 děti. Ptala jsem se, co se dělo, když se jim narodily dvojčata? Řeší to údajně pokuty. Tak naštěstí děti navíc nepálí, jako v jednom z výše uvedených filmů – 7 životů. Ooops, spoiler!

A ještě jedna informace – opět drtící pro mé srdce, do Číny je zakázáno dovážet kosmetiku netestovanou na zvířatech. To je prostě šílené. Vůbec nechápu, jaký je za tím myšlenkový pochod.

Která místa je nutné v Šanghaji navštívit?

Rozhodně Shanghai Oriental Pearl TV Tower, kterou určitě všichni znáte z fotek města. Je všude.

Po městě je výborně vytvořená síť výletních autobusů. Mají 3 trasy (červená, modrá a zelená), jejichž linky se kříží. Z autobusů můžete kdykoliv vyskočit a zase na ně naskočit. Moc se mi to líbilo, takže jsem ve volném čase jezdila a vyskakovala a zase naskakovala. Projela jsem celé město.

Modrou se dá dojet až ke zmiňované věži. Nahoru jsem nešla, na to jsem neměla čas, ale hned před věží je Starbucks, tak jsem si dala čajík s výhledem na věž.

Starbucks je v Šanghaji všude. Dokonce tam teď otevřeli největší Starbucks v Číně, kde je každodenně a celodenně fronta tak na hodinu a půl. Byla jsem se podívat, ale zůstalo jen u toho, přešla mě chuť při pohledu na ten dav. V Číně se otevírá jeden nový Starbucks každých 15 minut.

Když nebudete bezhlavě upřednostňovat zakouřené taxíky, svezete se v Šanghaji tím nejrychlejším vlakem na světě. Jmenuje se Maglev Šanghaj. Vlak vysokorychlostní pozemní dráhy pracuje s technologií vznášení se díky odpudivých účinků magnetického pole. Dopraví vás z mezinárodního letiště Pudong na Longyang Road. Vzdálenost 30 km překoná asi za 8 minut za průměrné rychlosti přes 220 km/h. Vlak v průběhu jízdy na necelou minutu udržuje rychlost 430 km/h. a došlo i k překonání rekordu v roce 2013, kdy dosáhl rychlosti 501 km/h.

V Šanghaji si nenechte ujít nábřeží nazývané The Bund nebo také Waitan. Naleznete ho na západním břehu řeky Chuang-pchu-ťiang (Huangpu). Procházce po nábřeží se díky velkolepým výhledům na nádhernou architekturu Šanghaje hned tak něco nevyrovná. Na straně, kde se rozkládá Huangpu Park, lze vidět slavnou celnici a hotel Astor House, za řekou pak ikonickou budovu zmiňované Pearl Tower.

Nejmilejší věcí, kterou zde můžete uvidět, bude zřejmě veřejný tanec v podání starších občanů. Já sama jsem neměla možnost, tolik volného času jsem neměla, ale dočetla jsem se. Pokud se tedy projdete například po parku Fuxing, kde stovky penzistů trénují své umění, můžete se i připojit. Nestyďte se přidat. Tanečníci každého věku jsou vítáni.

Skvělý výhled na Šnaghaj si užijete, vyjedete-li výtahem na budovu Šanghajského světového finančního centra (Shanghai World Financial Center). Výtahem rychlostí 5 metrů za sekundu dosáhnete 100. patra na vyhlídku Garden Observatory, která je ve výšce 474 metrů a je druhou nejvýše umístěnou vyhlídkovou plošinou na světě. K dispozici je v místě mapa, která vám pomůže určit klíčové body panoramatu.

Pokud budete mít více času, navštivte také muzeum starověké Číny pod jednoduchým názvem Šanghajské muzeum. Nachází se v historickém centru města mezi významnými institucemi na Lidovém náměstí. Muzeum bylo otevřeno v roce 1952 na Nanjing Road. Poté se po sedmi letech stěhovalo do bývalé Zhonghui Building, kde se rozvíjelo a rozšířilo své sbírky. Prostory budovy však byly omezené, a proto se město rozhodlo k dalšímu přesunu na současné místo v roce 1992. Znovuotevřeno bylo v říjnu 1996. V současnosti sbírka muzea obsahuje více než 120 tisíc artefaktů, má 11 stálých expozic doplněných o přechodné výstavy. Mezi řadou exponátů naleznete bronzové sošky, kaligrafie, nábytek, tradiční čínskou keramiku, starověké mince a sochy, a dokonce i exempláře celosvětového významu, jako transparentní bronzové zrcadlo z dynastie Han nebo sbírku mincí z období starověkého Řecka.

Má návštěva trvala jen několik málo dnů. Určitě jsem nestihla dát Šanghaji prostor, který by si toto město zasloužilo. Neměla jsem ani možnost se příliš obeznámit s místními lidmi. Poznala jsem pouze našeho průvodce, který však většinu svého života nestrávil v Číně. Pouze se zde narodil, následně žil na Novém Zélandu a pak se vrátil. Byl to sympatický člověk, ale s příběhem o svém psovi, kterého rodina snědla, když se stěhovala a nemohla ho vzít s sebou, se mé sympatie vytratily. Je také pravda, že si k Číně těžko kdy vybuduji vroucí vztah. I kdyby byla sebekrásnější. Je to právě proto, jak se zde chovají k psům a zvířatům vůbec.

Hned v lednu mě čeká pracovní návrat. Tentokrát zamířím do Hong Kongu v očekávání skvělých obchodů a lepších zítřků pro psy nejen v Číně.

Madame Tussauds