Hodně dlouho jsem nebyla v žádné zemi poprvé, poslední dobou jezdím pouze na lokace, které už znám a mám ráda. Musela jsem se podívat do deníčku, naposledy to byl Hong Kong v lednu 2018.
Letos jsem se rozhodla, že nechám letošní letní poznávací dovolenou vybrat Adámka. Vždycky jsem vybírala já, takže to bylo naše poprvé. Vybral si Rusko – Petrohrad. Sama bych si tuto destinaci nikdy nevybrala, takže se mi jeho rozhodnutí docela zamlouvalo. Konečně pojedeme někam, kde jsme ještě ani jeden nebyli.
Koupili jsme letenky se Smartwings, nechali udělat víza na klíč ve www.vhs-czech.com, našla jsem super bydlení – garsonku v centru www.sokroma.ru.
Let do Petrohradu trval jen 2 hodiny, což je taková evropská klasika. Časový posun je jedna hodina, takže tentokrát to bude bez jet legu. Na letišti nám koukli do pasu, nedělali vůbec žádné problémy, na nic se neptali. Patřím určitě mezi cestovatele, ale přeci jen jsem měla takový divný pocit z Ruska, vůbec jsem nevěděla, jak to tam chodí. A i když si nemyslím, že Petrohrad je klasické Rusko, nevěděla jsem co čekat. Adam je super parťák na cesty, mluví šesti jazyky, ale tady jsme byli odkázáni jen na moji ruštinu, která už dávno není to, co bývala. Málokdo tu umí anglicky.
První kvíz – jak se dostaneme do garsonky? Pronajímatelé mi poradili Uber, ale klasická aplikace Uber, kterou používáme u nás, nefungovala. Tak jsme si zaplatili službu Taxi, kterou jsme našli hned za pasovou kontrolou. Cesta do centra stála 1800 Rur. Také jsme si vyměnili USD na Rubly, protože jsme se na to v ČR vykašlali. Kurz se samozřejmě lišil od kurzu, který jsem vygooglila. Dali mi 46 Rublů za 1USD.
Dům, ve kterém jsme měli garsonku vypadal příšerně, schody do prvního patra byly asi tisíc let neopravované. Hrůza. Už mi v hlavě běhaly vzpomínky z výletu do Londýna, kam jsem v roce 1998 vzala mamku. Hrůza. S Adamem jsme na sebe koukli a začali se strašně smát. Přeci jen už jsme trošku rozmazlení. V prvním patře byly jedny pevné dveře a za nimi už jen krásně renovované garsonky. Musím jim nechat, že to opravdu pěkně udělali. Takže nakonec všechno dobře dopadlo.
Vlastně ještě ne všechno. Náš největší boj a to boj s taxikáři, teprve začal. Ta samá cesta stála jednou 700 Rublů, po druhé 3700 Rublů. Děs. Takže jsem začala googlit a našla aplikaci, kterou používají místo naší Uber, jmenuje se Yandex Taxi – vřele doporučuji. Teď tu samou trasu jezdíme za 200 Rublů. A na letiště jsme se z centra dostali za 450 Rublů.
A samozřejmě další appka, bez které bych nemohla v cizině přežít – Foursquare. Díky ní jsme našli nejvíc cool restauraci, ve které jsem za posledních pár let byla. Naposledy jsem tak byla nadšená v Londýně v restauraci Princi – ta je úplně top. Restaurace se jmenuje Marketplace – je to ten styl Vapiána, který miluju.
Rozloha Petrohradu je skutečně veliká a se svými 5 miliony obyvatel je také nejsevernějším velkoměstem na světě. Svou rozlohou sice nemůže konkurovat metropolím jako Londýn nebo Paříž kvůli své krátké historii, a také proto, že v období průmyslové revoluce přišlo do Petrohradu velké množství lidí za prací a byli ubytováni v sociálních domech ve velice malých příbytcích, ve kterých mnoho lidí žije dodnes.
Co je nutné v Petrohradě vidět? Petrohrad se svými paláci, parky, katedrálami, vodními kanály, monumenty a muzei má mnoho co nabídnout. Já mám ráda vodu a zeleno, i ve městech. A proto mě nadchla velká četnost parků a vodních kanálů, které nechal Petr Veliký za své vlády vybudovat. Křižují město a připomínají Benátky nebo Amsterdam.
Chrám vzkříšení Krista byl postaven na památku „cara osvoboditele“ Alexandra II. Přesně na místě, kde byl zabit. Rozhodně doporučuji zaplatit vstupné (350R pro dospělého a 100R pro děti do 18 let), navštívit tento kostel i zevnitř a prohlédnout si nádhernou mozaikovou výzdobu. Chrám je obklopen kanálem a krásným parkem.
Výhled na město z Katedrály svatého Izáka. Město leží v deltě řeky Něvy, proto je celý Petrohrad rovný jako placka, a nenaleznete zde ani žádné výškové budovy (mimo nově se stavící budovy Gazpromu). Pokud budete mít hezké počasí a vystoupáte na vrch katedrály, budete mít Petrohrad jako na dlani.
Vasiljevski ostrov je poslední a největší ostrov v deltě Něvy předtím, než se vlévá do Finského zálivu. Na tomto ostrově naleznete jeden ze symbolů Petrohradu, a to budovu na špici „Strelka“. Tato budova se nachází přímo ve vrchním cípu ostrova, o který se tříští řeka Něva. Ve fasádě budovy vás jistě zaujme symbolické půlkruhové okno vycházejícího slunce, které zdůrazňuje antické sousoší Vítězný Poseidon.
Pokud se vydáte z Vasiljevského ostrova proti proudu Něvy po protilehlé straně od Ermitáže, dojdete k Zaječímu ostrovu, kde se rozkládá Petropavlovská pevnost. Zaječí ostrov je jedním z nejmenších na řece Něvě a prakticky po celé jeho ploše se rozprostírá tato pevnost. Okolo pevnosti je piknikový trávník, na kterém odpočívají turisté. Byla vystavěna Petrem Velikým hlavně v italském a holandském stylu, na oslavu vítězství války nad Švédy.
Dále proti proudu Něvy dojdete až k legendárnímu křižníku Aurora. Tento křižník se nestal ani tak slavný z toho důvodu, kolik bitev vybojoval, ale tím, že z něj v roce 1917 mladý námořník Jevdokim Ogněvov vystřelil salvu slepých nábojů, která se stala signálem k útoku na Zimní palác. Nyní tento křižník slouží jako muzeum, do kterého se bohužel musíte objednat předem.
Stará kniha je jedno z nejstarších knihkupectví na světě, umístěné v překrásné secesní budově na Něvském prospektu, naproti Kazaňské katedrále. Tato katedrála je jedním ze symbolů porážky Napoleona Ruskem a byla navržena podle vzoru katedrály sv. Petra v Římě. Jméno získala po slavné Panně Marii Kazaňské a ve světě proslula díky její zvláštnosti, dvěma vchodům. Architekt Andrej Voronichin musel vyhovět přáním svého pána a udělat vstup do katedrály z Něvského prospektu, a zároveň dodržet pravidlo, že vstup do katedrály musí být od západu.
Ermitáž je jedním z nejbohatších a nejvíce navštěvovaných muzeí na světě. Exponátů je zde více než 3 miliony. Ze šesti budov hlavního komplexu muzea s podlahovou plochou asi 66 tisíc m2 (po Louvru druhé největší na světě) je pět otevřeno pro veřejnost. Vstup do muzea je dražší pro zahraniční návštěvníky než pro obyvatele Ruska či Běloruska. Vstup je ovšem bezplatný první čtvrtek každého měsíce a každodenně pro děti a studenty. Muzeum není otevřeno v pondělí. Hlavní vstup do Ermitáže se nachází v Zimním paláci, který je přístupný z nádvoří.
Chrám nejsvětější trojice – malebná katedrála je obzvláště působivá z pohledu zevnitř kvůli 5 modrým kopulím s třpytivými hvězdami na nich. Navštívili jsme toto místo ve dne i v noci, tak moc se mi chrám líbil.
Jsem moc ráda, že mě Adam do Petrohradu vytáhl. Odškrtla jsem si další zemi na mapě. Byla to má země č. 72. Petrohrad se mi líbil, ale určitě se tam vracet nebudu. Co mi strašně vadí, jsou lidé. Neochotní, arogantní, neusmějí se, na letišti na mě křičeli, strčí do vás místo aby řekli excuse me,….. Dávám za pravdu mojí kamarádce Kristýnce, která říká, že rusáci jsou zvláštní odrůda. Určitě nechci házet všechny do jednoho pytle. Tohle je můj dojem. Nikde na světě jsem to nezažila.
Leave a Reply