Santorini

 

První den

jsem se rozhodla prozkoumat okolí, projít všechna zákoutí v městečku Oía. Chtěla jsem najít ty chudinky oslíčky a zdokumentovat je. Přála jsem si najít pláž a vykoupat se. Všechno jsem zvládla, jen ta voda v moři mi přišla strašně studená, takže jsem se nekoupala, jen jsem si smočila nohy. Den jsem zakončila nákupem jídla v krámku u hotelu. Koupila jsem si výborný hummus. Mňam, ten mají opravdu lahodný. Udělala jsem si pohodu u nás na terase a pozorovala jsem západ slunce. Člověk v takovém momentu nemůže být šťastnější.

 

 

HERE is the video I made. Where are donkeys located.

 

---

Please sign these petitions:

https://www.change.org/p/the-mayor-of-santorini-mr-anastasios-nikolaos-zorzos-boycott-santorini-stop-the-abuse-of-donkeys

https://secure.peta.org.uk/page/29995/action/1

https://www.thepetitionsite.com/745/799/434/donkeys-in-santorini/

---

 

Druhý den

jsme se vydaly na výlet plachtnicí. Na recepci mi poradili soukromou plachetnici, která jezdí na nejhezčí místa – ne jako všechny ostatní. Nebylo proč váhat.

Doprava do přístavu byla zařízena. Přijeli přesně v 9:00. Mám ráda, když jsou lidé dochvilní, což se většinou na jihu neděje. Do přístavu se jelo asi 45 minut. Tam už čekal kapitán se slečnou – pomocnicí. Oba dva byli úžasní, milí, mluvili perfektně anglicky. Kapitán George nám vyprávěl svůj zajímavý příběh.

Dozvěděly jsme se, kde všude se plavil. Moc mě to bavilo. Byl úžasný průvodce a věděl snad úplně všechno o Santorini a ostrůvcích okolo. Vzali jsme to i kolem horkých pramenů, kde už parkovaly lodě a lidé se čvachtali v té hnusně hnědé vodě. No, sice tam byla teplá voda, ale nemusím mít všechno. Tento zážitek jsem si ráda nechala ujít.

Co mě na ostrůvku zaujalo, byl příběh o samotáři, který na něm sám se svým psem žije. Prý mu nějaká Italka – Margarita, která byla o 11 starší než on – zlomila srdce, tak se sebral o odstěhoval se do chatrče na opuštěný ostrůvek. Těžko říci, jak moc je příběh pravdivý, dodává však místu jisté romantické kouzlo.

Další věc, která byla pro mě novinkou, byla sopka, kterou jsme měli vidět. Celý Santorini a okolí je sopečného původu, to víme. Jak vypadá sopka, to asi taky všichni víme nebo si to alespoň myslíme. Taky jsem si to myslela. Jenže tato sopka je pod vodou a není vidět. Dověděla jsem se, že bouchne pravidelně jednou za 50 až 100 let a teď už 70 let nebouchla, takže člověk nikdy neví.

Moře je tu hluboké až 400 m. Prý je to nejhlubší část moře z celého Středozemí.

Celý ten den byl úžasný, dozvěděla jsem se spoustu informací, uvařili jsme oběd (já jen koukala), moc jsme si to všichni užili.

A pak jsme připluli zpátky do přístavu a já uviděla racka, který se snažil vzlétnout a nemohl. Samozřejmě, že jsem věděla, že to tak nemůžeme nechat. Chvilku to trvalo, protože byla v přístavu rush hour. Všechny lodě zrovna připlouvaly, ale nakonec se náš kapitán (nikdo jiný nebyl ochotný pomoci) pustil do díla a racka vysvobodil. Zachránil mu život. Většina lidí řekne: “Dyť je to jen racek.” Pro mě je to nevinné stvoření, které nikdy nikomu neublížilo a které chce žít stejně jako já. A jemu jsme zachránili život. Bez pomoci by nepřežil. Měl háčky zapíchané v nožičce. Podívejte se na video:

Video 1. ze záchrany racka

Video 2. ze záchrany racka

 

Tímto bych ráda odkázala vás všechny, kteří plánujete cestu na Santorini, obraťte se na našeho kapitána George Makrygiannis z Angel Sailing Santorini.

Web: www.angelsailing.gr

info@angelsailing.gr

+306932735521

George je nejen kapitán na své lodi. Je to srdečný člověk, který procestoval půlku světa na lodích, mluví perfektně anglicky a zná v Santorini všechno a všechny, takže zařídí cokoliv.

 

 

 

Video s dnešním západem slunce najdete tady

 

 

Třetí den

Protože nevydržím jen tak ležet, rozhodla jsem se, že si půjčím skůtr. Dlouho jsem na něm nejela, možná naposledy na Filipínách, když jsme závodili s kamarády potápěči. Dorazily jsme tedy do půjčovny a uviděla jsem tam buggynku Polaris. Bylo to jasný. V půjčovně se vše vyřídilo za 5 minut, nechtěli ani pas, stačil jim jen můj švédský řidičák. Lidé mimo EU potřebují mezinárodní řidičský průkaz. Na buggynce jsme projely celý ostrov, byla to paráda. O zábavu postaráno na celý den.

Jen musím říct, že mi bylo líto, že se mnou nemohly jezdit ty moje dvě sportovkyně. Myslím Isinku s Elinkou. Určitě by si to holky užily taky. Elinka měla jet se mnou, ale když je teď všude ta smrtící epidemie, tak jsem neriskovala. Jsou všechny v pohodlí u babičky ve školce. To zase budou mít ty pupíčky naplněný k prasknutí.

 

 

Čtvrtý den

se zatáhlo a foukal docela vítr. Neodradilo mě to však od pořádné procházky. Řekla jsem si, že ujdu alespoň 10 km. Tak se také stalo. Prošla jsem celý Amoudi Bay. Je opravdu krásný, i když zrovna nesvítí sluníčko. A pak jsem se ještě projela na buggynce. Když už byla vypůjčena, ať se využije.

 

 

Pátý den jsme si řekly, že dost bylo flákání a vyrazily jsme na pořádný hike. Řekly jsme si, že dojdeme do městečka Fira (asi 11km od Oía) a zpátky. Zrovna byl po cestě maraton, tak to bylo super zpříjemnění. Vyšly jsme samozřejmě plné elánu až do prvního stoupání. Hned v prvním kopci jsme umíraly. Pak jsme ještě umíraly několikrát, ale přežily jsme to a došly jsme až do Fira, kde jsme se odměnily výborných obědem v restauraci Pirouni. Dala jsem si salát s jahodami – mňam. Zpátky jsme si vzaly taxíka, další kopce už jsme nechtěly absolvovat.

Po návratu jsme si lehly k bazénu a já se konečně dostala k mé knížce (jedné z nejoblíbenějších). Čtu už podruhé The Open – An Autobiography od Andre Agassiho. Miluju tu knížku. Miluju Agassiho. Vždy jsme na něj s taťkou koukali v TV.

 

Konešně jsem provětrala můj Beach Bunny přehoz přes plavky

 

Po cestě z Oía do Fira

 

Bazén v našem hotelu

 

Šestý den – tyjo už se nám to krátí. Musím říct, že je super mít doma něco, na co se strašně těšíte, protože vám pak není líto opustit i sebekrásnější místo na zemi. Prostě se těšíte domu i z ráje. Já mám ty moje dětičky a Věrku. Velký dítě už mě nepotřebuje, takže tu mojí lásku odnášejí a vracejí mi jí, ty moje tři malý buchtičky a babička. Slyším jak moc se budou radovat až je budu vyzvedávat a Věrka jakou bude mít radost až mě uvidí a budu jí vyprávět. To je pocit k nezaplacení.

Dnes nám zrušili kayak – výlet, na který jsem se od úterý těšila, protože mělo být větrno. Přesunuli to na zítra. Každopádně moc větrno není, takže mě to mrzí. Ale co nadělám, tak jsem aspoň vyrazila na další hike směr Fira. Trošku si zasportovat nikdy není na škodu.

Koukněte na video – ZDE

 

 

 

Náš poslední den nám počasí moc nepřálo. Zatáhlo se, vnoci pršelo. Máme na dnešek zamluvený kayak – výlet, tak si nejsem jistá jestli se to uskuteční.

Kayak – výlety tu mají buď hned ráno nebo sunset kayak trip, je to i s jídlem, přijedou pro vás a zase vás odvezou. Paráda. Ale nám to bohužel nevyšlo kvůli počasí, takže až to někdo absolvujete, napište mi jaké to bylo.

Takže poslední den v Řecku jsme strávily na buggynce a na dalších “hajku”. I tak to bylo super. Teď jsme se vrátily. Ještě nakrmit ty moje řecký dětičky, zabalit a spát. Ráno brzy vstáváme …….

 

 

Vzadu Oia

 

Fira