Země vycházejícího slunce

 

Do Japonska jsem se strašně moc těšila. Je to země, kde jsem nikdy nebyla a tak moc o ní slyšela. Někdo jí miluje, někdo neví, co si o ní má myslet. Chtěla jsem vidět ty růžové stromy, jejich kulturu, geiši, samuraje, elektroniku, tu jejich nádhernou přírodu, ….

Cesta do Japonska není nejkratší – já letěla s Emirates, takže 6 hodin do Dubai a pak dalších 10 hodin do Tokia. Zpáteční cesta bude ještě delší o pár hodin.

 

 

Do Japonska my češi nepotřebujeme vízum do 90 dní pobytu. Na emigračním jsou velice rychlí a moc vás nezdrží. Pak máte několik možností, buď jet taxíkem, autobusem nebo vlakem. Autobusem je cesta do hotelu nejdelší (trvá asi hodinu), vlakem 35 minut do centra. Adam mě naučil pár slovíček, které jsem celou dobu používala.

Vlak

Vlaky v Japonsku jezdí často a včas. Dělí se na lokální, rychlíky, expresní a speciální expresní vlaky. Rychlovlaky jezdí jen mezi většími městy a většinou potřebujete místenku, kterou si můžete koupit v každé větší stanici. Na peróně jsou vyznačena místa k nástupu a vlaky na nich zastavují na centimetry přesně.
Nejlepší pro cestování vlakem je využití Japan Rail Pass. My jsme si ho objednali na 14 dní na vlak za 630USD – takže jsme mohli jezdit neomozeně po celém Japonsku.

 

 

Lidé

Japonci jsou velice milí a pohostinní lidé, kteří si potrpí na zdvořilost nejen k sobě, ale hlavně k ostatním. V žádné zemi na světě jsem nic takového nezažila. Turisté bývají zahrnuti vstřícností a ochotou. Nicméně i přes davy návštěvníků nejsou Japonci na cizince tak úplně zvyklí. Většina z nich nemluví anglicky, a pokud ano, tak často se silným japonským přízvukem a v přítomnosti cizinců se někteří mohou cítit nervózní.
Budete-li mít někdy to štěstí nahlédnout do života místních, zjistíte, že za úsměvem a zdvořilostí se skrývají usilovně a tvrdě pracující lidé vyznávající morální hodnoty.

 

 

Geiša
je japonské slovo označujícící profesionální společnici, obvykle krásnou a inteligentní ženu, jejímž hlavním posláním je bavit muže v uzavřené společnosti tancem, zpěvem, hrou na hudební nástroje, intelektuálním hovorem či jiným uměním. Já bych určitě geiša být nemohla, ale jeden den jsme si s holkami jejich kimona v půjčovně vypůjčily a moc jsme si je užily. Vypadá to jednoduše, ale mám na sobě několik vrstev a ručníky mi obalila slečna břicho. Bohužel neuměla anglicky, tak jsem se nemohla ptát proč.

 

 

 

Fuji

Čína má Velkou čínskou zeď, Francie Eiffelovu věž, Amerika sochu Svobody a Austrálie operu v Sydney. Drtivá většina národních symbolů jsou stavby vytvořené člověkem.
V Japonsku je ale všechno jinak. Jeho symbol, který najdete nejen na upomínkových předmětech, je totiž dílem přírody. Seznamte se s posvátnou horou Fudži. Fuji-san, jak Japonci horu s uctivostí sobě vlastní nazývají, má snad naprosto dokonale symetrický tvar. Kužel šedofialové barvy se zasněženým vrcholem působí monumentálně, a přesto elegantně. Nebudeme vůbec přehánět, když řekneme, že se jedná o nejkrásnější sopku na světě. Ano, hora Fudži je totiž vulkánem, který sice už dlouho nesoptil, ale není vůbec vyloučeno, že se znovu probudí k životu.

Fudži není jen nejposvátnější a nejslavnější horou Japonska, ale také nejvyšším vrcholem celé země, tyčícím se do výšky 3776 m n. m.

 

 

Tokio

Hlavní město Japonska a sídlo japonského císaře se nachází na ostrově Honšú v regionu Kantó. V současnosti je se svými takřka čtyřiceti miliony obyvatel považováno za největší velkoměsto světa. Jako takové samozřejmě skrývá spoustu příležitostí k poznávání, zábavě, relaxaci nebo nakupování. Seznamte se s některými zajímavými místy, která by vám neměla uniknout.

Hotel – Hoshinoya Tokyo – mě velice nadchnul, ikdyž ty hotely ve městech moc nemusím, tenhle je oáza. Všichni milí a ochotní. Hned u vchodu nám vzali boty a nechali si je dole. Je to tradiční hotel, kde se přiučíte něco z japonské kultury.

 

 

Pokoj na hotelu – velice minimalistický, vkusný a útulný. Byla jsem nadšená. Jediné co mi trošku vadilo – mají tu jen jednu malou skříň na oblečení, kterého mám plný velký kufr. Oblečení jsem stejně moc nepotřebovala, protože jsem většinu času nosila jejich pyžámko a kimono. A ten záchod – ten nutně potřebuji i domu :-) musím podotknout, že záchody na všech místech, kde jsem byla – v hotelech, restauracích, na stadionu, ve vlaku, ….. všude to byly luxusní, čistě záchody, ne jako u nás.

 

 

Fish Market Toyosu

je největší rybí trh na světě a je to trh, který je třeba skutečně vidět, aby mu mohli návštěvníci uvěřit. Japonský světově proslulý rybí trh je obrovský prostor plný mnoha prodejců, kteří prodávají téměř vše, co v moři najdete.

Jelikož s Japonskem mám spojený lov delfínů u města Taiji, který začíná kždoročně v září, zajímalo mě jak se na to tváří tady v Tokiu. Místní to odsuzují, na rybím trhu delfína ani nic podobného nenajdete. Lov delfínů vrhá na Japonsko špatné světlo (díky aktivistům). Lov trvá pár měsíců a zemře během něj až 1800 těchto inteligentních savců. Japonci smí ulovit 1820 delfínů různých druhů – taková je podle organizace Dolphin Project kvóta podle japonské vlády. Dalších 150 delfínů skákavých sice zabíjení přežije, ale zbytek života stráví v zajetí: budou uloveni živí a pak je prodají do delfinárií po celém světě.

ZDE se můžete kouknout na video z Taiji.

PETICE:

https://www.change.org/p/the-wakayama-prefecture-office-please-put-an-end-to-taiji-dolphin-hunt-once-and-for-all

https://www.petitions.net/stopthedolphinslaughter

Nezapomeňte podpis potvrdit v emailu.

 

 

Meiji Shrine

Jedním z turisticky známých a velmi oblíbených míst Japonska je šintoistická svatyně Meidži (Meiji Shrine). Patří k největším v Tokiu. Stojí uprostřed parku Jojogi ve čtvrti Šibuja, k níž vede třída Omotesandó poblíž stanice Haradžuku, proslulá obchody se značkovým oblečením. Svatyně je věnována zbožňovaným duchům císaře Meidžiho a jeho manželky císařovny Shōken, neuchovává však v sobě císařův hrob. Ten se nachází jižně od Kyoto, u Fushimi Momoyama. Vstup do komplexu svatyně vede přes most Jingu Bashi. Samotná svatyně sestává ze dvou hlavních oblastí. První je vnitřní okrsek Naien, soustřeďující se na budovy a zahrnující důležité muzeum pokladů v architektonickém stylu azekura. Vnější okrsek Gaien pak zahrnuje mj. pamětní galerii se sbírkou osmdesáti velkých nástěnných maleb, které ilustrují události ze života císaře a jeho manželky.

 

 

 

 

 

Sensō-ji

Chrám Sensódži, kterému se také říká Asakusa Kannon, je nejstarší v Tokiu, dostavěný v roce 645 byl zbudován na počest Kuan-jin, bohyně milosrdenství. Je to velice působivý komplex historických budov. Vchází se sem bránou Kaminarimon (neboli Brána hromu), kterou stráží sochy Fúdžina a Raidžina. Po průchodu uličkou, lemovanou obchody, se dostaneme k dvoupatrové bráně Hózómon. Za ní se nachází vykuřovadlo, které je neustále obklopeno lidmi, snažícími se na sebe nasát co nejvíce kouře, jež jim má přinést zdraví. Když pokračujeme dále, dosáhneme Hlavní síně s hlavní svatyní. I zde je neustále seskupeno mnoho lidí, házejících mince a zapalujících svíce. Nalevo od Hlavní síně se do výše tyčí pětipatrová pagoda. Jedná se o repliku, která byla vytvořena až v roce 1973. Původní pagoda zřejmě podlehla zemětřesení. Komplex zahrnuje i další budovy, jako je například Šestiboký chrámnebo Síň Awašima. Okolo je poklidná zahrada, kde je možné se procházet a rozjímat.

 

 

Císařský palác Kókjo, starý hrad Edo a Východní zahrada

Kókjo je japonský císařský palác v tokijské čtvrti Čijoda. Po odstranění šógunátu a reformách Meidži se císařský dvůr přesunul z Kjóta do Tokia. Hrad Edo, původně pevnost šógunů rodu Tokugawa, se stal sídlem japonského císaře. Od roku 1888 do roku 1948 se sídlo nazývalo Kjudžó, dnes prostě jen Kókjo.

Mně se nejvíc líbila všechna ta zeleň – a to všechno uprostřed velkoměsta.

 

 

 

 

Národní zahrada Shinjuku Gyoen

Tokio rozhodně nemá nouzi o krásně upravené zahrady a svěží parky, v nichž je radost trávit čas. Národní zahrada Shinjuku Gyoen byla poprvé otevřena veřejnosti po druhé světové válce. Zahrnuje anglickou zahradu s prostornými trávníky, krásnou symetrickou francouzskou zahradu a japonskou zahradu s cestičkami kolem rybníka. Nádherné květiny tu kvetou po celý rok. Na jaře se můžete kochat rododendrony, na podzim chryzantémami. Přijďte se podívat i na třešňové květy, jež jsou pro Japonsko tak typické.

 

 

 

 

Rugby World Cup 2019

Myslím si, že největší atrakcí těchto dní v Tokiu, bylo bezesporu Mistrovství světa v ragby.

 

 

 

Zápasy, na které jsme měli namířeno, byly to nejlepší z rugby – viděli jsme týmy Nového Zélandu, Anglie, Jižní Afriky a Welsu.

 

  1. semifinále:  Nový Zéland vs. Anglie

    Já jsem samozřejmě fandila Novému Zélandu a jeho týmu All Blacks. Bohužel nevyhráli. Ale i já, která rugby vůbec nerozumím, jsem musela uznat, že Anglie byla daleko lepší.

 

 

 

2. semifinále: Jižní Afrika vs. Wales

Já jsem fandila Jižní Africe. Prý to byl nudný zápas, ale mně se líbil, protože jsme vyhráli.

 

 

 

 

Finále

South Africa vs. England – 32:12

Neskutečný zápas. Všichni si mysleli, že vyhraje England. Já taky, abych pravdu řekla. Na zápas se přišelpodívat i Princ Harry. A tipuju, že 80% fanoušků fandilo Anglii. Ale i přesto jsem fandila Bokke a vyplatilo se.

 

 

 

 

 

KYOTO (Kjóto)

Čekání mezi semifinálem a finálem jsme se rozhodli strávit výletem do Kyota. Rychlovlakem se tam dostanete za 3 hodiny. Ve vlaku je wifi, takže to uteče.

Kjóto je město v Japonsku s populací více než 1,5 milionu.

Důležité místo v Kjótu zaujímá elektronický průmysl: ve městě mají ústředí společnosti Nintendo, OMRON Corporation, Kyocera (Kyoto Ceramic) Corporation …

Jen v samotném Kyotu si totiž můžete prohlédnout stovky chrámů, toulat se úzkými uličkami s dřevěnými domky, ochutnat to nejlepší z japonské kuchyně i se dozvědět to nejzajímavější z japonské historie. Na kopcích kolem města pak můžete objevovat desítky dalších úchvatných chrámových komplexů a hlavně magické lesy, kde budete mít pocit, jako by čas přestal existovat.

 

 

Kyoto jako město vzniklo někdy mezi 6. a 8. stoletím po Kristu a od roku 794 až do roku 1869 se pyšnilo statutem hlavního města Japonska. Za 2. světové války se mu z velké části vyhnuly spojenecké nálety, a tak na vás tisíciletá historie města bude dýchat téměř na každém kroku.

 

 

Kyoto

 

Dříve byly nejdůležitější částí města dva královské paláce – Kyoto Imperial Palace a Sento Imperial Palace. Podívat se můžete i do hradu Nijo a rozhodně nevynechejte jednu z nejkrásnějších japonských staveb Katsura Imperial Villa a Shugaku-in Imperial Villa se svou slavnou zahradou.

 

 

Nejlepší zážitky ale stejně pravděpodobně získáte díky procházkám po starých čtvrtích a návštěvám chrámů, na které po cestě narazíte. Mně osobně se nejvíce líbily tradiční geisha čtvrti Arashiyama a Gion, kde si skutečně připadáte, jako kdybyste se dostali několik stovek let do minulosti.

 

 

Jedna z nejznámějších kjótských svatyní, Fušimi Inari, která je tvořena dlouhými klikatými chodbami složenými z tradičních červených a oranžových bran torii, které se postupně zmenšují.

 

 

Klášter čisté vody (Kijomizudera), zapsaný v UNESCO. Tento chrámový komplex je v Kjótu jedním z nejstarších a byl vybudován u pramene posvátné léčivé vody, ze které japonští věřící chodí pít.

 

 

Monkey park, který byl ve stejném kopci jako náš hotel, byl mojím nejoblíbenějším místem. V parku je asi 120 opic, které si užívají volnosti, můžou kamkoliv chtějí, nejsou ničím omezené. Zároveň si užívají pohostinosti turistů, kteří je můžou z oploceného domečku krmit.

Přikládám video, více videí z Monkey Parku můžete najít na mém Youtube kanálu.

 

 

 

Bambusový les
to bylo místo, kam jsem se těšila nejvíc. Když jsem ještě nevěděla, že tam mají park s opičkama.

 

 

Rickshaw

Nemohli jsme odolat, vyzkoušeli jsme i místní Rickshaw. Musím říct, že ti kluci mají opravdu fyzičku. Každý den naběhají se závažím okolo 20 km. Líbilo se mi to, protože nepoužívají zvířata. Kluci se můžou rozhodnout sami. Zvířata ne.

 

 

Hotel 

Bydleli jsme v hotelu Hoshinoya a byli jsme nadšení, stejně jako v Tokiu. Pokoje s výhledem na řeku, obklopení hlubokými lesy a hlavně japonskými javory. Místo kam nepřijdou turisté a vy si připadáte, jakoby jste v hotelu byli sami.

 

 

 

Do hotelového pokoje se dostanete na lodičce.

Restaurace

V Tokiu jsme byla s kamarády, kteří jsou gurmáni, takže jsme vymetli každou “Mišelinku”, kterou jsme mohli. Podívala jsem se do úplně jiných restaurací, než bych volila sama. Ve Four Seasonu jsme měli dokonce 21 chodů. Byla to zkušenost. I přesto, že maso nejím, v Japonsku to nešlo bez toho, aniž bych jedla ryby. Ryby jsou tam všude. I sladkosti jsou s příchutí ryb. To je asi jediné, co mi na Japonsku vadí. Ale pokud půjdete do nenáročnější restaurace, určitě se najíte i vegansky.

 

Four Season – Sushi Wakon

 

Hana Kitcho restaurace

 

Věřím, že si Kyoto zamilujete. Ať už vás baví příroda, objevování památek, nebo si chcete spíše zažít život místních. Já jsem se zamilovala.

 

Postřehy z Japonska:

 

Odpadkové koše
Kromě turistických atrakcí (a někdy ani to ne) nejsou skoro nikde na ulicích odpadkové koše. I přesto jsou ulice velice čisté, nikde nevidíte ani papírek. Lidé si zvykli nosit odpadky sebou domu.

Péče o pleť
Jako žena jsem si všimla, že japonky nepoužívají krémy. Používají gely, séra, emulze. Ani na hotelech, kde jsou zvyklí na turisty, krémy nemají.

Voda
Všude v restauracích Vám automaticky dají rozlévanou vodu z kohoutku. Refilly najdete všude na veřejných místech.

Psi
samozřejmě, že nesmím zapomenout na pejsky. V japonsku, když se zbavíte pejska nebo mu ublížíte, půjdete do vězení. Je možné ho dát do útulku (když ho někdo nechce). Ovšem útulky zde pejsky uspávají, nedrží je dlouho. Na ulicích jsem viděla hodně pejsků a o všechny je dobře postaráno – mají oblečky, kočárky. Je vidět, že je lidé milují. Hřálo mě to na srdíčku. Hned jsem myslela na moje holky.

 

Kočárek je v Japonsku samozřejmostí pro každého menšího pejska 💚🙏🏻🇯🇵
Jsem ráda, že se s holkama držíme trendu.

 

 

 

 

Japonsko

Pro mě je Japonsko jednou ze zemí (spolu s Kanadou), kde si umím představit žít. Ta jejich vlídnost, přesnost, organizovanost, čistota, příroda, lidé. Jen ten jazyk je pro mě nenaučitelný :-)
Do Japonska se určitě ještě vrátím. Už teď se moc těším až to všechno uvidí Adam – ten už se učí japonsky (jeho sedmý jazyk) a jejich kulturu obdivuje odjakživa. Už jsem koukala i na university – v Tokiu i Kyotu mají přesně zaměření pro Adama (Chemie, fyzika, astronomie). Jen mně to trvalo déle (přeci jen jsem z minulého století), než jsem přišla na chuť něčemu tak jedinečnému, jako Japonsko je…

 

Photos

 

Smuraj tréning

 

V japonským pyžámku na japonské tradiční snídani

 

Od hotelu jsme dostali tradiční kimono

 

Na prvním semifinále – dostala jsem pláštěnku :-)

 

V Japonsku nesmíte ukazovat tetování, považovali by vás za součást mafie – Yakuzy.

https://www.national-geographic.cz/clanky/japonske-tetovani-vypravi-pribehy-vrahu-i-obeti-v-lazni-ho-ale-neuvidite.html

 

 

 

Výhled na Kyoto z Monkey Parku

 

Každé ráno je v hotelu Hoshinoya v Kyotu ranní stretching

 

Finále

 

Finále

 

 

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *