Kostarika je jednou z těch zemí, kam jsem se vždy chtěla podívat. Je to 74. země, kterou navštívím. A i když jsem tuto cestu neplánovala dlouho, jsem z ní nadšená. Tentokrát mě tam přivedla práce, ale za každou takovoutu cestu jsem vděčná. Ráda bych celou Kostariku procestovala, ale na to teď bohužel není prostor. Takže se budu muset ještě vrátit. Prvním místem, které mě napadne, když se řekne Kostarika, je to nejmagičtější místo – útulek. A není to jen tak nějaký útulek, je to ráj pro toulavé pejsky – Territorio de Zaguates. Je mojím snem se tam podívat, bohužel momentálně je pro veřejnost zavřený. To mě moc mrzí, protože to byla má priorita. Jindy je možné tam kdykoliv přijít, třeba i se svým pejskem a projít se s útuláčky.
 
Změnila jsem aerolinky na mých cestách na západ. Teď místo British Airways využívám služeb KLM a to hned z několika důvodů. Ten nejpodstatnější je, že mi BA dělali problémy, když jsem chtěla cestovat s pejskem.
Dřív jsem s KLM létala do Karibiku, ani nevím proč jsem je tenkrát vyměnila.
Cesta do Kostariky je dlouhá, co si budeme povídat. Do Amstru to máme kousek, ale pak z Amstru do San Jose je to 12 hodin. Na štěstí měli plno super filmů, takže to ubíhalo docela rychle. Koukla jsem na Maleficent: Mistress Of Evil, Gemini man, Ad Astra a nejvíc se mi líbil film Brian Banks podle pravdivé události.
San Jose je hlavní a zároveň největší město v Kostarice. Má asi 340 tis. obyvatel. Ve srovnání s jinými největšími městy je opravdu malé a ani se mi moc nelíbilo. Při prohlídce města byl úžasný náš průvodce Sergio, který doslova z ničeho udělal program na 4 hodiny. Moc tam toho k vidění opravdu není a pokud prohlídku skipnete, o nic nepřijdete. Jeďte rovnou do pralesa.
Jedna zajímavost – první McDonald mimo USA byl postavený právě tady v San Jose, hned vedle Národního divadla.
Národní divadlo se jim povedlo.
Tenhle úžasný boutique hotel s restaurací Grano de oro jsem objevila na Trip adviseru, když jsem hledala místo, kde bychom mohli povečeřet. Moc mě mrzelo, že jsem ho neobjevila dřív. Opravdu úžasný a vařili skvěle.
V restauraci Grano de oro jsem si připadala jako princezna.
My jsme byli ubytovaní v hotelu Marriott, který je opravdu nádherný, servis je úžasný, pokoje krásné a co je asi nejhezčí, ta jeho zahrada. Připomínal mi jeden hotel v Marbelle, kde jsme byli kdysi ubytovaní.
Marriott, San Jose, Kostarika
Kostarika patří mezi skutečné rajské zahrady. Najdete zde jak tropické pralesy, tak i krásné písčité pláže a více než 100 sopek, z nichž 10 je stále ještě aktivních. Žije zde bezpočet savců. Nechybí ani třeba jaguáři, opice, pásovci a lenochodi. Také tady najdete více než 800 druhů ptáků a tropické ryby, manty, žraloky i velryby. Tropickou krajinu džungle a pralesa tvoří více než 2000 druhů stromů a také zde žije 10% všech motýlů světa.
Nejznámější aktivita je určitě zip lining. Samozřejmě, že jsem ho nemohla vynechat ani já. Na hotelu nám připravili adrenalinové odpoledne v pralese v adventure parku. Cesta tam trvala 2 hodiny, ale stálo to za to. Alespoň jsme projeli zemi a viděli jak se tam bydlí. Po cestě jsme viděli trhy s ovocem po cestě. Byla jsem jak v ráji, tolik ovoce a hodně druhů jsem ani neznala. Všechno krásně barevné a čertvé, to avokádo krásně žluté. Prostě paráda.
Je to jedna z mála zemí, spolu s Chile, kde se může bez obav pít voda z kohoutku – všude. A také je to jedna z mála zemí na světě, kde je 100% energie vyrobená z obnovitelných zdrojů, spolu s Norskem, Paraguay, Irskem).
První zastávka byla v ATV parku. Miluju čtyřkolky. Tak jsme vyrazili na výlet po pralese a pobřeží. Ty výhledy byly nezapomenutelné. Byla jsem špinavá jako prase – až půjdete, nezapomeňte oblečení na převlečení.
Druhá naše zastávka byla v Adventure parku na pláži Jaco. Tam jsme si sjeli na zipliningu a také jsem se tam podívala do motýlího parku. Dozvěděla jsem se tam hodně nových informací. Nejvíc mě zaskočilo, že motýl, po vylíhnutí, žije maximálně 14 dní. To mi vůbec nepřijde fér.
Ziplining byl super, viděli jsme fůru lenochodů, byli opravdu všude. Ale musím přiznat, že jsme byli s Adamem na zip liningu ve Whistleru a s tím se nedá Costa Rica srovnat. To je opravdový fičák. Ale bylo pěkné, vidět až na moře.
Vidět Kostariku bylo super, ale bohužel za tak krátkou dobu jsem ani náhodou nestihla vidět všechno, co jsem chtěla. Velice ráda se do Kostariky vrátím a procestuji ji celou, protože rozhodně stojí za to.
Teď už se těším na naše velké dobrodružství, které plánuji již několik měsíců pro mě a Adama na únor – výlet do Argentiny, Uruguaye, Paraguaye a Brazílie. Konečně pokořím poslední kontinent – Jižní Ameriku.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *